Znak a prapor obce Velké Svatoňovice

     Rokem 2007, kdy si Velké Svatoňovice připomínají výročí 650 let od první zmínky o statku s tvrzí, na níž seděl Albert ze Skalice, vstupuje tato obec společně se Starým Sedloňovem a Markoušovicemi mezi jestřebohorské obce, které se mohou pyšnit schválenými symboly a pomyslným členstvím mezi regionálními obcemi erbovními. A nejen to - použitím hornických kladiv, mlátku a želízka na zkřížených násadách, se navíc zařadily mezi obce "horní", které svými symboly sdělují dnešním i budoucím generacím významnou roli v dějinách hornictví.

     Ve Velkých Svatoňovicích to s návrhem a schvalováním nových symbolů nebylo jednoduché. Na znaku bylo totiž nutné zohlednit Markoušovice a Starý Sedloňov (roku 1950 byly Markoušovice sloučeny se Starým Sedloňovem a od roku 1976 spadají obě obce pod Velké Svatoňovice). Nakonec - po shlédnutí několika desítek návrhů - schválilo obecní zastupitelstvo v roce 2006 a po něm heraldická komise Parlamentu České republiky v roce 2007 konečnou verzi v podobě modro-zeleného děleného štítu, jehož dolní část tvoří pahorek s jezdeckým třmenem, na pahorku je zlatá palisáda s roubenou tvrzovou věží. Toto heraldické seskupení připomíná nejstarší osídlení obce pány rodu zlatého třmene. Věž na znaku provázejí zlatý mlátek s želízkem (pro Markoušovice, kde bylo roku 1590 objeveno černé uhlí) a zlatý letící jestřáb (pro Starý Sedloňov s připomenutím Jestřebích hor a jejich přírody).

     Zelená tinktura erbu je také symbolem někdejší tvrze, jejíž zbytky se dodnes dochovaly jak v terénu, tak v pomístním názvu Na Valech, modrá tinktura představuje obklopení tvrze vodou.  Zlato ostatních heraldických figur je připomenutím "zlatých časů" kolonizace a industriální historie Svatoňovicko-rtyňské kotliny pod jihozápadními svahy Jestřebích hor.

     Barvy praporu jsou odvozeny od tinktur obecního znaku. Oproti němu je prapor heraldicky zjednodušen a oproštěn od zobrazení tvrze. Ta je nahrazena zlatým třmenem s jetelovým závěsem uprostřed spodního zeleného pole pod žlutým vlnovcem. Vlnovec tvoří předěl od horního modrého pole, v jehož žerďové části jsou zlaté "fajslíky", na vzdálenější straně zlatý letící jestřáb. Zvlněná kompozice navíc připomíná zvlněnou krajinu Jestřebích hor.
 

     Zvažováno bylo i mnoho dalších alternativ obecních symbolů. Na nich byla např. červená barva pro vyjádření žaltmanských arkóz či černá barva pro "uhelnou" část praporu a erbu. Mezi heraldickými figurami byla mimo jiné i láhev k připomenutí významu markoušovické sklárny nebo portál štoly či špičák se zavěšeným olejovým kahanem k připomenutí sedloňovských dolů. Experimentovali jsme se štíty polcenými, čtvrcenými, dělenými pokosem i pošikem, se špicí i klínem, také s krokví, kůlem nebo břevnem, ale vybraný a shcválený návrh znaku se "líbil" nejvíc a byl přijatelný i pro heraldiky.     

     O jiných navrhovatelů stojí za připomenutí například uťatá hlava svatého Jana Křitele nebo beránek s křížem (pro Markoušovice), svatováclavská koruna (pro Velké Svatoňovice) či zelené trojvrší (jako výraz pospolitosti všech obcí). Diskutovaným byl i návrh hlavní heraldické figury v podobě "kopečku s domečkem" pro tvrz Na Valech. Naštěstí zvítězil názor podpořený archeologickým výzkumem, že objekt čp. 242 dnešní zemědělské usedlosti nemá (vyjma genia loci a terénních reliktů) se středověkou tvrzí již nic společného.